Google má většinou svoje produkty skvěle navržené, ale občas člověk narazí na nějakou skrytou funkci, ktera ho překvapí. V tomto případě je tak skrytá, že přemýělím, jestli v tom není nějaký záměr. Ovšem netuším jaký:)
Schválně, na kolik klikntí myší se vám podaří sdílet na G+ nejaký link, aniž byste G+ navštívili? Nebo najít stránky podobné té, co vás zrovna zajímá? Bývalo to tak jednoduché … a teď nám to schovali… Všimli jste si té malinkaté zelené šipečky na obrázku? Ne? Tak se podívejte znovu, 5 pixelů musí stačit každému.
PS: Dá se k ní proklikat i tabelátorem, ale to už je vyšší dívčí.
Postup pro ty, co mají rádi klávesové zkratky
Do vyhledávacího pole napsat, co vás zajímá
Enter
Tabelátor (Vedle prvního výsledku by se měla objevit malá černá šipka)
Znovu tabelátor
Šipka dolů
Hotovo
PS: Měl jsem vyhledávání v angličtině, stejně jako Gmail, překlady z angličtiny mám vypnuté (A Google to ví) a stejně mi zobrazuje to debilní “Přeložit tuto stránku” místo důležitějších funkcí … Nechci brblat na výbornou službu zdarma, ale stejně…
Tenhle krásný film od studia Ghibli vyšel v českém dabingu pod velmi matoucím názvem Zámek v oblacích. Matoucím protože v Ghibli natočili jiný film s názvem “Laputa, castle in the sky” neboli “Laputa, zámek v oblacích”. Aby se to nepletlo, tak Laputa, Zámek v oblacích přeložili pro změnu jako Laputa, nebeský zámek. K dovršení zmatků se knižní předloha pro “Zámek v oblacích” od Dianny W. Jonesové jmenuje tak jak má, tedy Howlův putující zámek. Jak lidé z nakladatelství FilmX přišli na to, že pro kráčející mechanický zámek bude výstižnější říct, že je v oblacích nechápu. Asi mysleli mlhu
Laputa.
Jo. Přesně takhle si představuji zámek v oblacích. Haha
Studio Ghibli asi není třeba představovat, jejich pohádky pro dospělé děti vám (snad) nadlouho zůstanou v paměti. Nedílnou součastí jejich filmů je hudba od Joe Hisaishiho, bez ní by výsledný dojem z filmu byl jen poloviční. Není to jen zvuková kulisa, ale skvěle domalovává atmosféru. Režisér Hayao Miyazaki a skladatel Joe Hisaishi tvoří skvěle se doplňující pár. Dnes jsem objevil další hudební klenot – jazzovou verzi Hisaisiho hudby k filmům od japonské kapely All that jazz.
Přikládám ukázky
Originál
Jazzová verze
A jako bonus ještě záznam z koncertu k 25ti letému výročí studia Ghibli. Je vidět, že v Japonsku jsou dost populární. Není divu, podlě mě točí nejlepší pohádky
Úryvek z knihy “Z vody a ducha” od Malidoma Patrice Somé
Pro Dagary je každý člověk „vtělení“, tzn. duch, jenž přijal tělo. Naše pravá přirozenost je duchovní. Člověk přichází na svět, aby splnil určité úlohy. Zrození není nic jiného než příchod někoho, koho už někdo zná, obyčejně nějakého předka, do tohoto světa, kde se má zhostit důležitých úloh. Předkové jsou opravdovou školou živých. Jsou nositeli moudrosti, podle níž se lidé v tomto světě mají řídit. Životní energie předků, kteří se ještě znovu nezrodili, se projevuje v životě přírody – ve stromech, horách, řekách a tiché vodě. Dědové a babičky mají tudíž k energii a moudrosti předků nejblíže ze všech příslušníků kmene. Proto je jejich zájem o vnuky a vnučky zcela přirozený. Člověk, který ztělesňuje určitou hodnotu, se samozřejmě zajímá o každého, kdo přichází z místa, kde tato hodnota existuje v čisté formě. Stařešinové se zajímají o nový život prakticky od okamžiku početí, vždyť zatím nezrozené dítě přichází právě z míst, kam oni brzy půjdou.
Pár měsíců před narozením – vnuk je ještě embryo – se slaví obřad, nazývaný „vyslyšení“. Účastní se ho těhotná matka, její bratři, dědeček a výkonný kněz. Otec dítěte sám obřadu přítomen není. Připraví jen místnost a dodatečně je o událostech informován. Duše, chystající se na svět, použije při obřadu hlas matky (někteří tvrdí, že duše si přisvojí celé její tělo, protože matka upadne do transu a na nic si pak nevzpomíná) a zodpoví každou otázku, kterou jí kněz položí.
Neboť živí musí vědět, kdo se tu znovu narodí, odkud ta duše přichází, proč chce přijít právě sem a jaké pohlaví si zvolila. Někdy jsou živí na základě úlohy duše, vstupující do bytí, proti pohlaví, které si zvolila, a navrhují opačnou alternativu, která může být vhodnější pro roli, kterou si dítě zvolilo. Některé duše také žádají o to, aby se před jejich příchodem připravily určité věci – kouzelné předměty, medicínský váček a kovové náramky na ruku či nohu. Nechtějí v žádném případě zapomenout, kdo jsou a proč sem přišli. Ale je obtížné nezapomenout, protože život v tomto světě je plný rozptýlení. Jméno novorozeněte vyplývá z těchto předběžných rozhovorů. Jméno obsahuje životní program svého nositele.
První roky života dítěte jsou rozhodující. Děd musí vnukovi sdělit, co dítě řeklo ještě coby embryo v mateřském těle. Nato mu musí být nápomocen vybudovat vztah k otci, který mu při velkých obtížích, jež ho čekají, bude stát po boku. Můj otec si stěžoval na svůj nešťastný život. Prý se tak stalo proto, že nikdy nepoznal svého dědečka, který zmizel ještě předtím, než se otec narodil. Kdyby ho býval poznal, říkával otec, nikdy by neztratil svoji první rodinu, nestrávil by roky svého mládí ve zlatých dolech a později by se nevrhl do náručí katolicismu. Víra, vážící ho k předkům, by pak byla silnější. Nevlastní otcovi bratři, kteří dědečka znali, nebyli zdaleka naplněni takovým neklidem jako otec. Ale proti utrpení chlapce, jenž vyrůstá bez dědečka, není léku.
Online seznamka OkCupid čas od času sesbírá anonymně data o svých uživatelích a udělá z nich nádherné grafy. Výsledky v nich vás možná překvapí. Nejdřív trochu legrace. Věděli jste například, že vegetariáni mají orální sex raději než lidé, kteří jedí maso? (Můžete někdo s rozsáhlými zkušenostmi ten graf potvrdit?)
Nebo že největší procento lidí, kteří tvrdí, že nikdy nemasturbují, je mezi židy?
Hříšnost masturbace aneb náboženství viny
Nevím, nakolik je ten graf relevantní, protože neznám demografické složení uživatelů OkCupid. Snažil jsem se tedy najít jiné online zdroje a našel jsem zajímavý experiment na Quoře. Dvacetiletý zdravý muž se rozhodl zkusit 2 měsíce nemasturbovat a neejakulovat. Nevedli ho k tomu žádné zdravotní nebo náboženské důvody. Jen čistá zvědavost, jestli to na něj bude mít nějaké prokazatelné účinky. A mělo: bylo mu zle. Zvětšila se mu prostata, bolela ho varlata, a hladina PSA v krvi, podle které se diagnostikuje případná rakovina prostaty, byla vysoko nad normálním limitem. Za jiných okolností by to znamenalo, že je dotyčný v posledním stadiu rakoviny prostaty. Odkaz na studii zde. Tolik tedy ve stručnosti ke “škodlivosti” masturbace. Když jsem byl v pubertě, chodil jsem do libereckého sboru Jednoty Bratrské, kde jsme se kromě jiných věcí učili, že masturbace je škodlivá, hříšná, vede k sobectví a Bůh si ji nepřeje. Snažil jsem se podle toho žít a pak trpěl silnými pocity viny, protože něco takového se prostě vydržet nedalo. Tímto zdravím liberecké náboženské fanatiky a doporučuji jim film Proboha od Billa Mahera. Kdo jste ho ještě neviděl, tak se koukněte. Bill Maher je možná jízlivý a sarkastický, ale umí krásně vystihnout podstatu organizovaného náboženství.
Nedávno jsem viděl film Kinsey. Je o americkém biologovi působícím v první polovině 20. století, kterému se jeho studenti svěřují se svými sexuální problémy tak dlouho, až se z něj stane sexuolog. Jezdí po Spojených státech a ptá se lidí na jejich sexuální praktiky, zkušenosti, problémy, bloky atd. Zjistí, že navzdory tomu, že tehdejší společnost odsuzovala masturbaci, nevěru nebo pornografii, tak to dělali všichni, a to v mnohem větší míře, než by byli ochotni společnosti přiznat. S homosexualitou to bylo a je podobné. Byla mnohokrát pokládána za nemoc, úchylku nebo věc pocházející od ďábla. A stejně se děje, dít se bude, a to i mezi zvířaty. Viz video s homosexuálními psy Františka Fuky.
Mrtvá kachna aneb nekrofilní homosexualita mezi zvířaty
Různé sexuální úchylky nejsou jen výsadou lidí. Biolog Kees Moeliker začal studovat sexuální chování ptáků poté, co do jeho okna narazil kačer, zabil se nárazem a druhý kačer s ním vzápětí začal souložit. Zkoumal, nakolik je toto chování běžné a za jakých podmínek k němu dochází. Nejdříve si myslel, že smrt zvířete musí být náhlá, dokud neviděl kačera kopulujícího s 3 dny starou mrtvolou jiného kačera. (Dobrou chuť)
Vivaldiho 4 roční období jistě není potřeba představovat, zná je každý. Ale jejich minimalistickou verzi? Podle mně to je naprostá pecka, poslouchám tuhle verzi dokola. Minimalismus je vůbec zvláštní styl hudby, na první pohled zní monotónně, někoho může nudit (jako třeba mou ženu haha:)), ale přitom je to skvělá hudba. Užijte si poslech. Přidávám link na záznam koncertu. (Vivaldi je prvních 45 minut)
Když v dětství nemáte pastelky, stanou se z vás smutný lidi
Dnes ráno jsem potkal v autobuse dvě staré paní, povídaly si o vnucích. Jedna z nich řekla: “Já se snad na starý kolena naučím kreslit, ten kluk to po mě pořád vyžaduje.” To mě zaujalo. Jako děti jsme pořád něco tvořily, ať už to byly domy z písku a klacků nebo ulice z ponožek a knížek, krajiny z peřin nebo kresbičky na staré kancelářské papíry. Umělci a děti mají k sobě blízko, alespoň já to tak vnímám. Tahle stará paní byla jiná. Několikrát si během té krátké cesty své kamarádce postěžovala, že ona vůbec kreativní není a že to ostatním lidem závidí. A hlavně, že si nepamatuje, že by v dětství vůbec nějaké pastelky měla. To mi přišlo hodně smutné, nekreslit. Pochopil jsem z toho, že jí rodiče buď žádné pastelky nikdy nekoupili nebo se v dětství setkala se silnou kritikou vůči svým dílům a tak tvořit přestala.
Je pro mě těžké představit si dětství bez pastelek. Je to pro mě symbol dětství bez radosti z tvoření, bez hravosti a fantasie a bláznivě krásných a krásně bláznivých nápadů. Neříkám, že by všichni měli kreslit, ale myslím, že by každý měl tvořit pro tu radost z tvoření. I když to nepřinese žádné peníze nebo “užitek”. Být hravý bez přítomnosti dětí spousta dospělých neumí, a to je škoda. Přitom stačí jen nebát se, že “budu vypadat hloupě”.
Tohle je komix s gulama:) Nabitý dějem, duchovnem, utrpením, zázraky a magií. Tahle kniha mě fakt baví! Jako dítě jsem hltal komixy v Kometě, pak jsem dlouho žádný komix nečetl, až jsem u kamaráda v knihovně objevil tenhle klenot. Čte se to jako napínavý film.
Obsah článku je obsažen vlastně už v nadpise Teď už jen tu omáčku okolo…
Před 14ti dny jsem byl v Maitree na semináři Vědomé snění od Roberta Mosse. Bylo to více než zajímavé. V podstatě šlo o to, naučit se jednak více vědomě snít, tak i začít aktivně využívat svoji imaginaci v bdělém stavu. Ono se to od nočního snění až tak moc nelíší, jen nad tím máte větší “kontrolu”. Druhá věc byla začít si všímat neobvyklých souher okolností. Situací, kdy nám svět odpovídá na naše přání a myšlenky. Křesťané by tomu nejspíš řekli, že Bůh odpověděl na jejich modlitby. Osobně jsem většinou k hledání spojitostí mezi náhodnými událostmi dost skeptický, koneckonců jsem programátor a mám analytické myšlení. Ale pomalu začínám měnit názor:) Viz článek na Robertově blogu (Ten člověk s bezhlavým medvědem jsem já).
Kde je hranice mezi mnou a světem? Kde je hranice mezi mnou a druhým člověkem? Je možné sdílet s někým sen? Co to je smrt?
Mám potřebu s někým sdílet svoje otázky, pro to jsem také napsal tenhle článek. Hledám podobně založené lidi, kteří se zajímají o sny, čakry, uzdravování, šamanismus… Sám o tom zatím moc nevím, ale zajímá mě to. Máte někdo podobné zájmy?
Poslední dobou situace v práci připomíná boj s obrovskou chobotnicí. Místo jednoho useknutého chapadla narostou dvě další. Zmítáme se na chatrném voru a doufáme, že to nějak přežijeme. Už to není vývoj softwaru, ale spíš hašení požárů a dospěchávání věcí těsně před nasazením na produkci. Možná jste v podobné situaci taky někdy byli. Zůstáváte v práci přesčas, máte z toho stress, nedělní večer strávíte nad notebookem, který vám dovezl kolega až domů, protože před chvíli našel v aplikaci chybu…
Po více jak 4 (*) měsících přesčasů jsem se rozhodl, že takhle to už dál nejde a že budu dělat jen standardních 8 hodin. Jenže to není jednoduché. Nemůžu jen tak odejít, když na mojí práci závisí další lidé. Takže zůstávám a pracuji. A doufám v nějaký malý zázrak, že se situace brzy uklidní.
Ad *) Předtím asi 14 dní bez přesčasů, jinak dohromady už asi půl roku odhadem.
RSS
Recent Comments